Místo toho, abyste procházeli životem a reagovali na obsahy, které v něm neustále vyvstávají
- nové věci, myšlenky, emoce, vnější události, lidé, místní scenérie kolem Vás –
to všechno jsou obsahy.
Místo abyste na ně neustále reagovali, necháte je existovat, a tak si začnete uvědomovat něco jiného – místo identifikace s obsahy, které v každý okamžik vyvstávají, si začnete být vědomi přítomného okamžiku samotného skrytého za všemi jevy, které z něj neustále vyvstávají.
To je zázrak transformace vědomí.
…Co znamená, že si uvědomujete přítomný okamžik?…
Začnete si uvědomovat ticho, které leží pod vším, co je a ve kterém se všechno odehrává. Cítíte ho. A nejen to, i to není úplně přesný popis. Uvědomíte si, že vy jste to ticho. Všechno je tak snadné, jakmile si uvědomíte, že vy jste tím hlubokým spodním proudem ticha. Svět přestane být problematický. V tu chvíli, kdy si uvědomíte, že vy jste to ticho, tak jakékoliv obsahy ve vašem životě, včetně toho, čemu ve vaší hlavě říkáte ,,můj příběh,, už není problematické.
…Prostě věci děláte, jednoduše, bez úsilí, bez tlaku a napětí…
Úsilí znamená, že se snažíte v něčem najít sami sebe.
Všechno, když se v tom snažíte najít sami sebe, vyžaduje úsilí. Vyžaduje to napětí, stres. Bez toho je život tak prostý. Proč je tak prostý? Neříkám, že nepřijdou různé výzvy, samozřejmě že přicházejí výzvy a překážky, překážky jsou úžasná věc, ale jsou jednoduché, protože všechny přicházejí v přítomnosti.
Nic není tak velké, když se s tím setkáváte v přítomnosti.
…A síla potřebná k tomu, abyste se s tím vypořádali, už je součástí přítomnosti…
Když dovolíte tomu, co se děje, aby se odehrálo.
Pokud to vyžaduje nějakou odpověď, nějaké řešení, je tu k dispozici obrovská síla,
která okamžitě skrz vás začne proudit, a začnete jednat.
Někteří lidé to zažili třeba během nehod, kdy najednou udělali přesně, co bylo potřeba a lidé se jich pak ptali, kde se ve vás vzala ta odvaha?
Nebyly v tom žádné myšlenky, iniciativu převzalo cosi silnějšího. A oni pak říkají: ,,ano, prostě jsem to udělal, nevím jak.,, Nemyslí si, že oni udělali něco velkého, protože v tom nebylo žádné ,,já,,.
…Celý váš život může být takový…
Jednoduše tím, že svou pozorností neustále zůstáváte v přítomnosti.
A pak nechte věci, ať se dějí. Nechte svět, ať se odvíjí. Je to skvělé.
Nechte formy vznikat a zanikat. Žádná forma nevydrží dlouho. Každá forma, která vznikne, musí zase zaniknout. Nechte je vznikat. Užívejte si hru forem kolem vás. Strach ze ztráty zmizí, protože proč je tu strach ze ztráty?
Protože existuje identifikace s nějakým obsahem a z toho plyne strach, že když ten obsah zanikne, ztratíme část sebe. To je strach ze ztráty, ať už něčeho hmotného, nebo čehokoliv. To zmizí, takže strach je nadobro pryč. A je to zázračná proměna, když lidé přestanou žít ve strachu.
…Můžete žít ve stavu neustálé radosti a štěstí, bez ohledu na to, co přijde,
protože cokoli přijde, není nikdy tak důležité…
Je to forma. Je to jen dočasné. Je to hra existence. Vesmír hrající si s formami. Vědomí hrající si s formami. Nechte ho si hrát. Vy sami se stanete spoluúčastníky té hry. Můžete tvořit bez toho, abyste v tom hledali sami sebe.
…A pak tvoříte…
Ale když tvoříte a hledáte v tom sami sebe, je v tom negativní energie – tohle potřebuju, to chci, to musím mít, bez toho nejsem nic, nesmím o to přijít. A vzniká konkurence – musím s nimi bojovat, aby to neměli dřív, než já a všechny další věci, které tvoří naši civilizaci.
…Síla vědomí samotného proudí skrz vás…
Ona miluje tvoření, takže bude tvořit skrz vás. Co? Kdo ví! To teď nepotřebujete vědět. Nechte to plynout. A jediné co pak skutečně zbývá ve vašem životě, je ta jednoduchost tohoto přítomného okamžiku. A je to vždy velmi prosté. Když přestanete hledat sami sebe v minulosti a budoucnosti, můžete uctít tento okamžik a přijmout ho, protože je to život, je to vyjádření života.
…Přijmete to, co je…
Tímto přijetím vstoupíte do prostoru, který obklopuje formy. A to je nový stav vědomí, který právě vzniká v lidech.